Spolek divadelních ochotníků

Založení spolku.

Po duchovním úpadku českého národa snažili se naši čeští buditelé a vlastenci přivést náš lid k vyšší opětovné úrovni duševní a ke zušlechtění mravů. K nejlepším těmto mužům-vlastencům počítáme právem našeho velkého herce a trpitele Josefa Kajetána Tyla, který se svou hereckou společností probouzel náš lid z duševního spánku, nejen z počátku v samé Praze, ale hlavně na venkově. J.K.Tyl dal veliký příklad, jejž venkov a městečka následovala. Ovšem, nešlo to tak snadno, neboť hercům byly kladeny od rakouských úřadů různé překážky. V první řadě jim nebylo povoleno hraní her, a když, tak jen pod přísnou cenzurou. Po létech šedesátých devatenáctého století nastal však příznivější obrat, ochotnické spolky byly čím dál více zakládány a povolovány. Mimo toho byly zakládány i  knihovny, a v nich pak vznikaly tak zvané ochotnicko-čtenářské besedy. Jejich působení přineslo našemu národu utěšené ovoce na poli vzdělání a pokroku.

Tak došlo konečně i k založení „spolku divadelních ochotníků“ také ve Zbečníku. V listopadu roku 1885 učinil působící zde učitel Antonín Fořtík provolání k založení ochotnického spolku, což se stalo skutkem. V témže roce se za členy přihlásilo 26 osob, kteří byli zakládajícími členy.

Přihlášení členové nacvičovali ihned hru „Fotografická dílna v Praze“ a „Šelma sedlák“. Obě tyto hry byly sehrány 6. ledna 1886 v hostinci p. Josefa Šňory č. p. 53. Týž den byla konána první ustavující valná hromada, odpoledne na zahradě Františka Bernarda. Stanovy spolku byly schváleny 13. března 1886, od toho dne stává tudíž ve Zbečníku spolek divadelních ochotníků. Antonín Fořtík, zakladatel a ředitel spolku v té době nesměl vystupovat jako herec, jelikož to bylo učitelům zakázáno. V roce 1887 ze spolku odešel, z důvodu přesídlení na nové místo.V letech 1890-1892 spolek nevyvíjel žádnou činnost. Po tomto úpadku ho opět vzkřísil v roce 1895 učitel Emanuel Souhrada.

 

Na ustavující valné hromadě byli zvoleni tito funkcionáři                                        

Ředitel spolku : Antonín Fořtík, učitel, č.p.143                               

Pokladník : Antonín Denygr, rolník, č.p.1, nar.16.7.1841

Režisér : František Slavík, mlynář, č.p.43, nar. 8.8.1848     

Dekoratér : Vilém Jirásek, dělník, č.p. 99

Šatnář : Antonín Šolc, dělník, č.p. 99

 

Sídla spolku.

Spolek zahájil svou činnost v hostinci p.Josefa Šňory č.p.53. Na malém sálku bylo postaveno jeviště na sudech o rozměrech asi 3x4 metry. V hledišti bylo asi 80 míst k sezení, velká většina návštěvníků však se tísnila na místech ku stání. Tento hostinec se nacházel na hořejším konci obce, byl celý dřevěný a osvětlení bylo petrolejové. Vzhledem k tomu se spolek přestěhoval v roce 1887 do dolejší části obce do hostince p. Jana Kožešníka č.p.55. Na malém sále bylo jeviště postaveno taktéž na soudkách, rozměry mělo též asi 3x4 metry a hlediště pojmulo asi 60 osob k sezení, většina obecenstva stála. Sál byl nízký a svítilo se rovněž petrolejem. Mezi  majitelem hostince, kterým byl Arnošt Vít (předcházeli pan Holubec jako majitel a pan Pozner jako nájemce), došlo v roce 1916 k nedorozumění a spolek se přestěhoval  zpět do předcházejícího hostince. Novým majitelem hostince č.p. 53 byl pan František Draboň, který jej celý z cihel a  kamene  přestavěl. Jeviště na novém sále je umístěno na sokolském podiu, upraveném na jeviště, o rozměrech asi 3x10 m. Do hlediště se vejde 150 sedících diváků. Teprve od roku 1919 bylo používáno elektrického osvětlení. V roce 1931 přistavěl majitel k sálu nové, trvalé jeviště a za jevištěm kabiny pro biograf, od roku 1931 byla provozovatelem biografu tělocvičná jednota  Sokol. Hostinec pana Draboně nese od roku 1906 jméno „U Maternice“. Od roku 1916 došlo samozřejmě k menším úpravám (galerie, přísálí). Toto jeviště svou velikostí, osvětlením a prostorným hledištěm pro 230 osob k sezení (místa k stání vůbec nestávají) spolku vyhovuje. Má ale také své nevýhody : nízký strop u jeviště, nemožnost zkoušek a stěhování židlí z důvodu přítomnosti biografu. Po přestavbě mělo jeviště rozměr 10x6 m, hlediště jest vybaveno dobrými sklápěcími sedadly, spolek má k dispozici dvě šatny a postranní prostornou místnost. Inventář se uskladňuje na  půdě a je možnost používání dodatečného elektrického osvětlení. Jeviště je vybaveno černým horizontem a slušnou roztažitelnou oponou. Mezi inventář patří dvoje pokojové kulisy, zadní stěny lesa, návsi a noční. Dále dekorační látky, obleky, líčidla a paruky. Jen těžce spolek po svém založení sháněl potřebné pomůcky k představením. Na jejich nákup byli použity výdělky z představení i dary osob, které ochotníkům fandily. V roce 1952 byl spolek přejmenován na ZK ROH Vinařské závody n. p. ve Zbečníku. A hned o rok později  bylo rozhodnuto, aby spolek přešel do ZK ROH Tos Hronov  a tím se přesídlil do Hronovského hotelu „U mostu“. Tam také v roce 1956 svou činnost ukončil.

hostinec u Vítů (rok 1910)

 hostinec u Draboňů (rok 1935)

 

Ředitelé spolku

1886-1887   Antonín Fořtík, učitel

1887-1896   František Slavík, mlynář, 8.8.1848

1896-1902   Emanuel Souhrada, učitel, 7.5.1867

1902           Bedřich Švorčík, učitel, 5.11.1882

1902-1904   Albín Horáček, učitel, 19.3.1872

1904-1906   František Kult, truhlář, 29.6.1878

1906           Bedřich Švorčík, učitel, 5.11.1882

1906-1909   Arnošt Vít, hostinský, 5.2.1880

1909-1910   Jan Zilvar, zedník, 8.1.1870

1910-1911   Arnošt Vít, hostinský, 5.2.1880

1911-1913   Antonín Suchánek, učitel, 10.5.1886

1913-1914   Arnošt Vít, hostinský, 5.2.1880

1914-1916   Josef Mádle, kameník, 6.2.1886

1916-1919   Adolf Kult, truhlář, 19.1.1883

1919-1921   Čeněk Beneš, tovární dělník, 23.12.1880

1921-1926   Josef Mádle, kameník, 6.2.1886

1926-1927   Roman Klíma, tovární dělník, 25.5.1886

1927-1953   Čeněk Kaválek, knihař, 13.11.1884

 

Vybudování divadla v přírodě.

V roce 1921 na oslavu 70. narozenin spisovatele Mistra Aloise Jiráska sehrál spolek divadelních ochotníků v Hronově v přírodě pod vrchem Homolkou divadelní hru Otec. Zástupci našeho spolku tuto hru v přírodě, novinku na ochotnické scéně, samozřejmě shlédli. V zimních měsících se na schůzích usnesli, že v příštím roce sehrají též divadlo v přírodě. Po pečlivých úvahách bylo za nejvýhodnější místo pro divadlo v přírodě vybráno prostranství-louka, nacházející se u vchodu do obory Maternice. Majitelem pozemku byl pán náchodského zámku Schamburg-Lippe. Pronájem pozemku byl sjednán s lesním obory. Na své první představení v přírodě musil spolek zakoupiti množství prken na scénu a na sedadla a vzhledem ke své finanční situaci se značně zadlužil.

První hrou hranou v Maternici se stali Pasekáři Františka Sokola-Tůmy. Hrálo se 23.7. a 30.7.1922. Hra sklidila velký úspěch. V témž roce sehrál spolek ještě dvakráte Mrštíkovu Maryšu a ke konci roku prkna opět prodal, z části místnímu Sokolu, z části soukromým zájemcům. V roce příštím, 1923 sehrál spolek společně s místní tělocvičnou jednotou Sokol Mahenova Jánošíka. Potřebná prkna byla zapůjčena. Hra byla sehrána na vysoké úrovni. V létech příštích spolek v přírodě nehrál, až teprve roku 1928 bylo divadlo v Maternici definitivně obnoveno. Prkna na dekoraci byla zakoupena a Piskořovo divadlo Česká chaloupka opět sklidilo úspěch. Teprve v roce 1930 k usnadnění stavění scény a pro úschovu inventáře byl postaven trvalý přístřešek za pomoci řemeslníků, za částku 5000 Kč. V následujícím roce 1931 svépomocí členstva bylo upraveno urovnáním terénu hlediště. V roce 1940-41 se Svatoňovická uhelná společnost pokoušela dobývati v Maternici uhlí a vyvážku ze šachty vyvážela na pravou stranu jeviště. Násep na těchto místech, zarostlý travou,  má tento původ.

Při každém  představení hraném v přírodním divadle v Maternici bylo dobře postaráno o diváky. V předválečném období tu byly bohatě zásobené stánky s pivem, dorty, cukrovím a ovocem. Po druhé světové válce, kdy zásobování ještě vázlo, zůstalo jen u stánku s pivem.

 

vtupenka

Divadelní činnost.

Spolek za svého trvání sehrál již dlouhou řadu divadel. Některá jsou doložena uschovanými plakáty. Do roku 1952 jest tento přehled činnosti : V hostinci Jana Kožešníka, p. Holubce, p. Poznera  a Arnošta Víta v č.p. 55 sehráno bylo v létech 1887 - 1916 celkem 121 divadelních představení, v hostinci Františka Draboňe č.p. 53 jsme v létech 1886-1887 a od roku 1916 - 1952 sehráli 89 představení. Když připočteme divadla na přírodním jevišti, a divadla hraná pohostinsky v jiných obcích, dostaneme 231 divadelních her v 339 divadelních představeních.

Mezi nejčinnější režiséry spolku patřili Čeněk Kaválek 32 nacvičených divadel, Antonín Prouza 17, Alois Pašťalka 10. Jako další uvedeme Františka Kulta, Oldřich Brahu a Oldřicha Beneše.

Z herců byli hojné činnými tito: Čeněk Kult - 42 představení, Adolf Čejchan - 34, Norbert Nyklíček - 27, Václav Lelek - 19, později : Oldřich Beneš - 38, Roman Klíma - 32, Čeněk Kaválek - 30, Marie Kaválková - 28, Antonín Bohadlo a Jiří Gult - 27.

Jako nápověda do roku 1920 vystupovala Antonie Štěpánová, po ní do roku 1926 Marie Kultová, následovala Jindřiška Hanzlová až do roku 1950.

divadelní hra Pasekáři (rok 1922)

divadelní hra Staříček Holuša (rok 1931)

 

Výběr sehraných her v různých časových obdobích

V době příslušnosti k rakousko - uherské říši.

6.1.1886 - Fotografická dílna v Praze

6.1.1886 - Šelma sedlák

1886 - Mlynář a jeho dítě

18.3.1888 - Molliérův Lakomec

18.3.1900 - Tylova Paličova dcera

1902 - Šamberkova Palackého třída 27

1.11.1902 - Jiráskův Otec

8.3.1903 - Jiráskova Vojnarka

5.4.1903 - Tylova Paní Marjánka,matka pluku

6.3.1904 - Tolstého Vláda tmy

1905 - Debora

1.11.1906 - Halbeho Mládí

24.3.1907 - Mrštíkových Maryša

1.11.1907 - Jiráskovi Psohlavci

22.12.1907 - Stroupežnického Na Valdštejnské šachtě

22.9.1909 - Karel Havlíček Borovský

20.2.1910 - Jiráskův Emigrant

25.12.1911 - Za svobodu

1912 - Z českých mlýnů (hráno v hostinci u Vítů čtyřikráte za sebou, sklidilo velký úspěch)

3.3.1912 - Štěchovo Třetí zvonění

1.11.1912 - Preisové Její pastorkyňa

8.3.1913 - Stroupežnického Naši furianti

1.11.1913 - Jan Výrava

19.4.1914 - Molliérův Lakomec

 

Vznik ČSR v roce 1918.

16.5.1918 - Jiráskův Otec (u příležitosti 50 - tého výročí založení Národního divadla)

1919 - Šamberkovo Jedenácté přikázání

4.7.1920 - Karasovy Kostnické plameny

13.2.1921 - Jiráskova Lucerna

28.10.1921 - Karasův Mučedník Brixenský

23.7.1922 - Františka Sokola - Tůmy Pasekáři

1922 - Mrštíkova Maryša

27.5.1923 - Mahenův Jánošík

1926 - Fr.Vratislava Devět křížů u Krákorky (děj se odehrává poblíž Rtyně v Podkrkonoší)

19.3.1927 - Tylův Strakonický dudák

 

V době nezaměstnanosti.1928-1935

1928 - Piskořova Česká chaloupka

6.7.1929 - Březinovi Cikáni (V ten den řádila v obci vichřice, strhávala střechy a  vyvracela  stromy.Také celá scéna o třech domcích a jednom štítě v Maternici  byla  poničena. Jen díky obětavosti členů spolku se hra druhý den odehrála.)

17.8.1930 - B. Rajské Zelené království (V hlavní roli hajné Šmerdice vystoupila herečka Národního divadla Antonie Nedošínská, roli hajného Šmerdy  hrál člen spolku Čeněk Kult. Jeho výkon byl Nedošínskou dobře hodnocen.)

25.12.1930 - Hradčanského Když štěstí chodí po horách (Ve prospěch chudé školní mládeže)

12.7.1931 - Sokola –Tůmy Staříček Holuša (hráno v Maternici, vzorně připraveno,kroje,nářečí)

6.9.1931 - Fořtův Červený kohout (Ve prospěch  zakoupení autostříkačky pro Zbečnické hasiče)

 

V době zvyšování obranyschopnosti státu 1936-1938.

31.5, 1.6.1936 - Sokola –Tůmy Pasekáři (Na počest padesátiletého trvání spolku)

7.8.1938 - Laškovi Bývali Čechové

 

Za Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945.

14.4.1940 - Rajské Smolíkové Volání rodné hroudy

1940 - Kříž u potoka

30.11.1940 - Walterova Krev a půda

1.6,2.6.1941 - Stroupežnického Naši furianti (režie A.Pašťalka)

1942 - Raisův Kalibův zločin (režie A.Pašťalka)

Od roku 1944 až do roku 1945 bylo veškeré hraní divadel zakázáno .

1945 - Lenzův Parfum mé ženy (překlad z němčiny)

 

Po znovunabytí svobody 1945-1947.

18.8.1945 - Svobodův Poslední muž

26.10.1946 - Kvapilova Oblaka (v rámci soutěže Jiráskova okrsku ÚMDOČ)

21.12.1946 - Rosůlkův - Vrbského Prapor  (obraz z revoluce 1945)

22.2,23.2.1947 - hra člena J.Gulta Čtvrté výročí

20.7.1947 - Urbanův Hitler v říši pohádek

 

Po roce 1948.

12.11.1949 - Říhův Polibek královský

2.7.1950 - Šrámkovo Léto

1951 - Svobodův Poslední muž (režie M.Širokého)

3.5.1952 - Moliérův Amfytrion

31.12.1952 - S.K.Macháčka Ženichové

hra Zelené království 1930 (na fotografii věnování od Antonie Nedošínské)

 

Další činnosti spolku.

1911 - Byla v obci založena tělocvičná jednota Sokol. Zakladatelé Sokola byli přátelé spolku, a tak v podvečer založení sehrál spolek Jiráskovu Vojnarku.

1921 - 35. výročí trvání spolku bylo oslaveno sehráním Jiráskovi Lucerny za přítomnosti předsedy okrsku ÚMDOČ Rudolfa Böse. V hostinci u Draboňů se konala slavnostní valná hromada za hojné účasti. Slavnostní průvod s alegorickými vozy prošel hronovským náměstím a na zahradě u p. Františka Bernarda č.p. 88 se konala veselice.

1937 - 50. let trvání spolku se oslavovalo o rok později . Na slavnostní schůzi byl přítomen předseda okrsku ÚMDOČ Mast Leduer. Konala se pouť k deskám padlých, slavnostní řeč držel řídící učitel Antonín Suchánek. Slavnostní průvod  s alegorickými vozy do Maternice byl zakončen veselicí.

jeviště v hostinci u Draboňů (rok 1945)

 

Spolek přádal pro své členy časté výlety , v paměti jsou tyto :

1907 - na Bor, 1909 - na Hejšovinu, 1910 - do Pekla, 1913 - do Ratibořic,1925 - na Hvězdu, 1928 - do Kuksu, 1930 a 1936 - do Adersbachu.

Spolek byl také aktivní v pořádání plesů. Do roku 1907 pořádal plesy společně s jednotou severočeskou a to vždy v pondělí. Od roku 1907 už pořádá spolek plesy ve vlastní režii. První maškarní se konal v roce 1913, poslední rovněž maškarní se konal v roce 1949. Již od roku 1905 konal spolek často mikulášské a silvestrovské zábavy. Poslední taková se konala v roce 1951. V létech 1909 - 1914 se pořádaly oblíbené taneční věnečky po svatováclavském posvícení v pondělí.

 

Úpadek spolku

Rok 1952. 19. ledna zemřela manželka bývalého majitele hostince  Božena Draboňová. Jejího pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí. Nad hrobem ji člen našeho spolku poděkoval za velkou podporu ochotníkům. Činnost závodních klubů ROH je v této době vedena ke hraní socialistických her. Většina z dříve hraných divadel není povolována. 3. a 4. května byla na sále u Draboňů sehrána hra Amfitryon. Při obou představení bylo hlediště skoro zaplněno. Škoda jen, že na jejím sehrání se podílelo větší množství herců z Hronova. Domácí byli jen tři. Hru režíroval Miroslav Široký. Ještě tento rok se hrála na Silvestra komedie Ženichové, po které následovala veselice. V tomto divadle poprvé napovídala Slávka Hartmanová.

 

V roce 1952 má spolek 60 členů (23 žen a 37 mužů).       

Ředitel spolku : Čeněk Kaválek, knihař , č.p.4

Jednatel : Jaroslav Vencl, důchodce , č.p.119

Pokladník : Josef Vít, úředník , č.p.24

Režisér : Miroslav Široký, typograf , č.p.235, Antonín Prouza, truhlář , č.p.191

Dekoratér : Ludva Kaválek, tov. zámečník , č.p.81

Šatnář : František Kaválek, tov. dělník , č.p.191

Knihovník : Jaroslav Vencl, důchodce , č.p.119

 

Rok 1953

V tomto roce začala již činnost spolku silně ochabovat. Začátkem roku zemřela dlouholetá členka Jindřiška Hanzlová, která byla při našich hrách nápovědou. Na 7. březen byla svolána valná hromada spolku. Zúčastnilo se jí jen 7. členů, a tak se nekonala. Dosavadní ředitel spolku Čeněk Kaválek oznámil, že již nadále nepřejímá svěřenou funkci. Nový ředitel jmenován ani ustaven nebyl.

 

Ukončení činnosti spolku.

V sobotu 22.září 1956 asi ve 23.30 hod. se z Hronova ozvalo nekonečně dlouhé houkání sirény.Velká rudá záře prozrazovala požár. Z neznámých důvodů vyhořel hotel „U Mostu“, v současné době sídlo našeho spolku. Požárem lehlo celé podstřeší a příslušenství tanečního a divadelního sálu v prvním poschodí. Tím zmizel bývalý majetek spolku -kulisy, dekorace, šatny i knihovna, nedávno tam přestěhované. Toto neštěstí vedlo k úplné ukončení činnosti po 70. letech.

 

zdroj: kronika SDO Zbečník

Kontakt

Martin GULT mgult@seznam.cz