Vzpomínky pamětníků
Na tomto místě budou zveřejňovány vzpomínky pamětníků, které se týkají Hronova a okolí. Článek bude v názvu obsahovat čeho nebo koho se týká, a ukončen bude značkou autora s datumem sepsání vzpomínek. Tyto vzpomínky budou zveřejňovány bez výrazných dodatečných úprav.
Hronov, firma Lyer Antonín.
Tak např Lyer. Znal jsem starého pána, jeho syna Tondu a vnuka Tondu. S nejmladším Tondou jsem kamarádil a drogerii i zázemí prošmejdil. Poslední majitel tedy Antonín Lyer byl v drogistickém kšeftu velmi erudovaný. Před válkou absolvoval školu od firmy "AGFA". Zde se naučil všemu o fotografování, filmování a propagaci, samozřejmě i mnoho dalšího. Po válce byl členem ČTK, dodával nejenom fotografické reportáže, ale i filmové šoty. Byl velmi aktivní. V padesátých létech byl zavřen jako živnostník atd. To je smutná zkušenost. Zajímalo by mne, který soudruh jej měl na svědomí. Chodil jsem k nim, zajímalo mne fotografování a on mi v mnohém poradil. I po tom vězení byl stále aktivní, no ale produktivní léta měl za sebou, jako ostatně tisíce jiných. Otec mi vyprávěl jak to bylo se zakladatelem firmy panem Lyerem: To takhle dopoledním vlakem od Náchoda přijel takový statný chlapík/nevím jestli po I.svět válce nebo před tím/měl kožeňák a koženou kšiltovku. Ráno zašel do přádelny, tam koupil několik beden, které mu dovezli do chalupy u mostu. Je to ta stará chalupa vlevo od drogerie na fotce. Tam si pronajal půlku chalupy.Pak šel na poštu a zatelefonoval si. K večeru mu přivezli první zboží a druhý den začal prodávat. No a firma Lyer se stala stálicí. Na účtě jsem viděl 1litr denaturáku za 0,66 Kčs.-Takže dělo se to takto. Drogista objednal sud lihu za velkobchodní cenu. Prodával za maloobchodní cenu, to byl jeho zisk. Tím že to prodával každému do lahve, konvice, kterou si kdo přinesl, vydělával korunku po korunce. Samozřejmě si postavil dům a ještě ten vedle a po roce 1948 byl nadměrně "bohatý" a bylo potřeba mu to zfendovat.
Tak to jenom taková vzpomínka jak mi to vyprávěl táta.
26.10.2012 JOST
Hronov, hotel U mostu a jeho požár v roce 1956.
Jo ten MOST, to byla slavná budova. Byla to hrozná, opadaná barabizna, v levém rohu byla holičská oficína, dole byly cítit hajzly a hospoda nic moc, ale byl tam v prvním patře velký sál. Jak to vyhořelo tak jsme museli do tanečních do Náchoda do Beránku. Ta spekulace o vyhoření hotelu Most je myslím nejasná ve spojení s Javůrkem. ,,Hasič" jménem Jabůrek, nebo Javůrek. Znal jsem je osobně. Bydleli dole naproti cukráři Středovi. Byl to malíř pokojů a s otcem prováděli řemeslo v Hronově a blízkém okolí. Jak jsem slyšel tak chtěl být nějakým vrchním hasičem. Vždy byl první u zbrojnice a pouštěl sirénu. Bylo to asi sedm ohňů, dokonce si zapálil i tam kde bydleli. No asi už jej podezírali a chytili jej, když zapálil sklady na dvoře radnice a šel spustit sirénu. Ten fajrák jsem už viděl na vlastní oči. Dostal dva roky a odstěhovali se někam na Teplicko. Byl to asi Pyroman. Je to velmi nepříjemná nemoc. V sobotu večer jsem byl v kině. Vycházel jsem z divadla a potkal se s bývalým vedoucím skautingu, Jardou Jirmanem. Bydlel s rodiči na Příčnici jako my. Moje maminka a paní Jirmanová se přátelily. Takže jsem jej znal od malička a potom ve skautu, jako "Vlče." Byl docela pěkný večer a tak jsme šli městem a povídali. On pracoval v Novém Městě v Chronotechně. Byl to nástrojař. V té době byl krátce po návratu ze Sojuzu. Byl tam vyslán, aby omrkl a přivezl zkušenosti s výrobou hodinek. Vyprávěl mi o tom a říkal, že tam ještě pracovali němečtí zajatci, které tam odvezli z říše i s celým strojním vybavením na výrobu hodinek. Tak jsem se už jako mladíček dozvěděl naživo, jak to tam vypadalo v poválečném období. Zajímavé. Jak tak jdeme po hlavní tak tam v hotelu Most trdlovali. Byl tam ples, který pořádali hronovští letci/to bylo silné sdružení/ a byl to ples, kde se loučili branci před odchodem sloužit vlasti. Bylo to tam slavné. Plno lidí a hudba hrála ostošest. Byla to nejspíše Kolmanova skupina. Musím podotknout, že měla úroveň! Rozloučili jsme se asi o půl dvanácté. Bydleli jsme ve ,,Spořitelně" náš balkón s hodinama a po stranách dvě sochy. Tedy přímo naproti hotelu Most. V klidu jsem zalehl a usnul. Byla neděle ráno a jak se tak rodiče probudili tak šel otec k oknu a vytahoval rolety. Chvíli se díval směrem k Mostu a pravil.?? Ještě jsem si nikdy nevšiml, že tady je takový výhled na Zbečník. Odešel od okna. Za chvíli se na ten výhled šla podívat maminka a volala ,,Most tam není." Tak shořel i se stropní výzdobou v sále chráněnou památkovým úřadem. Byli to takoví andílci, nebo jaké výjevy. Ty ženský měli taková plná prsa. No, unikát. To vše bylo nenávratně zničeno. Takže tam byla plocha a ten domek za Mostem se obnažil. Byla to taková stavba, kde měl fotoateliér pan Nágl. Vášnivý vyznavač Petrova řemesla. Byl to rybář jako můj táta a dobře jsem jej znal. Jak vyprávěli někteří občané tak tam v tom Závodním klubu TOS shořela spousta vybavení pro kroužky/tedy zájmové/ a tak podobně. Při požáru se ztratila spousta kabátů atak podobně. Vyprávělo se, že to někdo z klubu TOS zapálil, aby zakryl nějakou defraudaci. Nevím čeho, ale Javůrek v tom asi nejel.
17.11.2012 JOST