Turov
O původu jména Turov.
V dávných dobách, kdy náš Jiráskův kraj byl jen velmi řídce jednotlivci obydlen a většinou byl samý prales a močál, vznikl jednoho slunného letního dne proud lovců chtivý nových trofejí do těchto krajin a shledav, že se zde nacházejí tuři, hnal se dál a výše, až padl na párek mladých turů. Veselý a hlaholný zvuk loveckého rohu však zahání tury až k nejvyššímu místu, kde v hlubokých lesích se skryjí. V divném úprku zapomíná však mladý a statný párek turů na své malé tuří mládě, které žalostně volá po rodičích. Matka tuří zaslechne úzkostné volání mláděte a ozývá se mu, volajíc je k sobě. Lovci se zatím již mláděte zmocní a jdou za hlasem jeho matky až na místo, kde se tuří pár zdržuje. S lovci, kteří jednají vlídně s mládětem, sbližují se i jeho rodiče a následují lovce zpět do údolí a dávají se pozvolna ochočiti, z lásky ke svému zajatému mláděti. A pověst praví, že míst, kde se po žalostném volání setkalo mládě tuří se svými rodiči, nazváno potom lovci Turov. Vůdce lovců, který rovněž dle pověsti se nazýval Rokyta, zakládá níže při potoku, v rovince hospodářské stavení s malým srubem pro hájení obydlí toho proti možným vpádům nepřátel. Ostatní lovci stavějí si postupně kolem svá sídla a zakládají tak novou ves, která po vůdci a zakladateli se nazvala Rokytník. Tolik pověst.
otisk razítka
Jméno Rokytník však spíše možno doložiti od slova „rokyta“ či „rokytí“ (novočesky), t.j. rákosí, vrboví, křoví.(Viz i jiná podobná jména Rokytnice, Rokytno apod.) Samotné jméno Turov, jak praví dr. J. V. Šimák, přesně historicky doloženo není. – Roku 1520 žil vladyka jménem Václav Tourek z Rokytníka. Jiný Heřman z Rokytníka býval úředníkem na Opočně a Veliši (v letech 1517 a 1533). Jeho bratr Jindřich a synové Jiří a Beneš byli z rodu Ostroměřských z Rokytníka.
pohlednice z roku 1925
Poněvadž není udáno, který Rokytník to byl, zda na panství Náchod či na Trutnovsku, nedá se dovoditi nikterak, že by Václav Tourek byl zrovna pánem vladycké tvrze v Rokytníku na panství náchodském. Dále nedá se tedy ani jméno Turov nijak ze jména tohoto vladyky odvoditi. (Tourkov – Turkov, Turov?) – Německá verse z okolních obcí Bystrého a Stárkova aj. tvrdí, že na Turově byli někdy v době tureckých válek Turci a odtud, že dovozuje se jejich jméno Turkenberg - Turkov a odtud prý české Turov odsunutím k. Jméno Turek se však vyskytuje ve zdejším kraji dále, dokonce dlouhá léta v Rokytníku a nedoznalo změny uvedeným odsunutím k. Ostatně, jak známo z dějin, Turci nikdy v našich krajinách nebyli a tedy také na Turově nemohli tábořiti, proto také odtud jméno Turov nevzniklo. Jméno sousední hory Schwedenberg vzniklo z dob, kdy roku 1639 protáhl údolím Metuje Banner a vypaloval naše vesnice,při čemž také některé jeho hlídky delší čas tábořily na Turově. Staročeské jméno však pro Schwedenberg máme Poledník. – Poněvadž jest historicky dokázáno, že do Rokytníka a okolních obcí na Stárkovsku a dále vnikla nejprve kolonisace česká, nutno prvý výklad, třeba jen v lidové pověsti uchovaný, pokládati za nejsprávnější.
Josef Hurdálek, Od Kladského pomezí roč. 1932/1933
Císař Josef II. na Turově.
Severně od Hronova leží vrch Turov, o němž v naší krajině se vypravuje jako o Blaníku, že spí v něm rytíři čeští se sv. Václavem a že, až nám Čechům nejhůře bude, na pomoc nám vyjedou. Na stráni vrchu je železité vřídlo.
Když císař Josef II. roku 1779 prohlížel krajiny v nichž předešlého roku vojska rozložena byla, vyjel 9. dne měsíce září z Náchoda. Ve Velkém Dřevíči u statku č.p. 16 slezl s koně a vešed do statku žádal za průvodčího na Turov. Hospodyně právě vybírala z másnice máslo a vylévala podmáslí. Ochutnav je, jakož i domácího chleba s čerstvým máslem, jež mu švitořivá hospodyně nabídla, kráčel s průvodčím na Turov. Vrátiv se pokračoval v další cestě do Police , kam po 2.hodně odpolední dojel.
zdroj: Z paměti farnosti hronovské. František Souček. Ratibor ročník 6. číslo 7.
Josef II.
Stavba chaty.
Jiráskův Turov, bájný vrch, posvěcený lidovou tradicí celého Jiráskova kraje. Donedávna byl v turistickém světě neznámý, dnes však péčí mladého odboru KčST. a tělocvičné jednoty „Sokol“ v Rokytníku, kdy postavena byla na jeho temeně Jiráskova útulna, jest tento strážce našich národních hranic, tento Blaník Jiráskova kraje dostatečně znám po všech českých vlastech a také velmi hojně navštěvován.
Již v roce 1913 koupila část temene této hory tělocvičná jednota „Sokol“ ve výměře 72a, později pak celé temeno ve výměře přes 9ha, zachraňujíc tím nanejvýš ohroženou českou půdu. Snahu tuto nanejvýš ocenil veliký náš Mistr Alois Jirásek, jehož literární práce: Pan Johanes, Skaláci, U nás, pojednávající o této hoře, a proto veliký náš Mistr napsal vzletné provolání za účelem sbírek ve prospěch Turova.
K dovršení této velké práce bylo zapotřebí postaviti na Turově útulnu, která po přání Mistra Jiráska nazvána Jiráskovou. Při dostavění chaty také Mistr, jsa poněkud zdravější, navštívil se svoji milou chotí a dcerou, paní Jelínkovou, Turov a pobyli v chatě několik hodin.
Stavbu útulny podpořili zvláště odbor KčST. v Hronově a pp. Cyril a Josef Bartoňové-Dobenínové.
S neúmornou pílí a napjetím všech sil malého odboru KčST. došlo konečně k slavnosti otevření chaty dne 8.června 1924 pod protektorátem ministra národní obrany a za účasti předsedy KčST. doktora Gutha a rady ministra národní obrany Marka jako slavnostních řečníků.
Tato původní dřevěnná chata vyhořela 27. prosince 1935.
pohlednice z roku 1933
pohlednice z roku 1940
pohlednice z roku 1980
Projev mistra Aloise Jiráska k záchraně Turova.
Krajané!
Tělocvičná jednota „Sokol“v Rokytníku u Hronova podnikla stavbu rozhledny „Památník Legionářů“na vrchu Turově v Rokytníku.Před samým započetím stavby však mimo nadání byla usedlost,ke které patřila také značná část temene Turova,dána do prodeje.Dražba se měla konati takřka po samém položení základního kamene „Památníku legionářů“.Hlásili se kupci samí Němci,kteří majíce sousední „Švédský vrch“,chtěli zakoupiti i náš Turov.Koupí tou byl by německý majetek obklíčil staveniště rozhledny místem na vzdálenost toliko dvou metrů.Němečtí kupci byli podporováni německou veřejností,která i výtěžek slavnosti (Bundesfest v Broumově) věnovala na zakoupení české půdy.
Aby ji zachránil odhodlal se „Sokol“ v Rokytníku zakoupit všechen pozemek na Turově.Tím uvalil na sebe těžké břemeno.Nemaje dostatek prostředků,musil si peníze vypůjčit.Břemeno vzrostlo i nákladem na vysazování lesa nutné na části koupeného pozemku.Na dluh,na úroky a všecka vydání příjem z pozemku nestačí.“Sokol“v Rokytníku,jednota nevelká a ne zámožná,jest ve veliké tísni.Běží o to,aby z ní byl vytržen,aby zachována byla tu na samých hranicích jazykových naše půda,náš památný Turov.
Pomozte,prosíme Vás,peněžitými příspěvky,podejte pomocné ruky bratřím,aby zachráněno bylo jejich obětavé dílo,přispějte,aby Turov,o němž pověst sama je výrazem víry v pomoc a záchranu,byl nám zachován.
Alois Jirásek na Turově 30.5.1924
Výhledy z Turova.
výhled směrem Bor a Hejšovina
výhled přes Bystré na Sněžku a Černou horu
výhled na Ostaš