Položení základního kamene Jiráskova divadla 26. srpna 1928.
„Slavnost položení základního kamene k Jiráskovu divadlu v Hronově v neděli 26. srpna patří minulosti. Padolští půlpáni prokázali opět, že něco dovedou a že svého Jiráska mají opravdu rádi. V sobotu 25. srpna večer za překrásné letní pohody konalo se v sokolských sadech pod košatou lípou slavnostní představení rozmarné Lucerny, které přivábilo na 4000 hostů, udivujících se junáckému mlynáři, spanilé kněžně a rozpustilým hastrmanům. Ve hře vystoupili ochotníci z Hronova, Náchoda, Červeného Kostelce, České Skalice, Jaroměře, Nového Města, Police a Úpice. Bohaté komparsy vervně řídil populární hraničářský hejtman J. M. Vlček z Malých Svatoňovic. Hra měla bystrý spád (dvakrát předtím hrála se již ve Starkoči !), varovná a sílící slova této skvělé Jiráskovy pohádky radostně vzrušovala všechna srdce.
V neděli odpoledne byl na náměstí promenádní koncert městské hudby a celý Jiráskův kraj byl účasten sokolských štafet. Tyto vyšly z pěti památných míst: z Broumova, ze Skalky u Dobrušky, Trutnova, Hoříněvse a z Třebihoště pod Zvičinou. Běhu zúčastnilo se na 3000 bratří a sester, konečné posly uvedl k Mistru Jiráskovi sám starosta sokolské župy Podkrkonošské dr. Josef Čížek. Mistr Jirásek přijal všechny se zřejmou radostí a pro každého měl nějaké slovo. Při přijímání štafety broumovské srdečně poznamenal: Ach tam jsem býval na handlu!
Vrchol slavnosti byl odpoledne, kdy po krátké spršce, která odradila velký počet účastníků z okolních měst, prošel městem slavnostní průvod v čele s krojovou družinou, legionáři, sokoly, střelci, hasiči, na starobylé náměstí, které bylo bohatě ozdobeno. Na čestném místě u základního kamene v místech, kde stávala Felklova chalupa a kde svého času padolské půlpány uváděl ve zmatek divoký komisar Andreas Tuschl, přímo pod slavnostní tribunou se shromáždili vzácní hosté: zástupce ministra školství a národní osvěty odborový rada dr. Šeferle, primátor dr. K. Baxa, královéhradecký divisionář Lud. Krejčí, senátor Em. Hrubý, poslanec Fr. Tomášek, spisovatelé Fr. Sekanina a Petr Fingal, starosta Jiráskovy sokolské župy Podkrkonošské dr. Josef Čížek a jeho náměstek ředitel J. M. Vlček, přednosta okresní politické zprávy dr. O. Bayer, členové rodiny Jiráskovy pí Bož. Jelínková aj. Prager s dětmi a jiní. Největší pozornost vyvolal bývalý Jiráskův učitel z roubené školy padolské, řídící učitel Karel Janků, který přes vysoký věk vážil cestu z Nového Města nad Metují a všeobecně udivoval svým pevným zdravím!
Slavnost zahájila pěvecká župa Bendlova, která za řízení svého sbormistra prof. dra Simerského zapěla Foerstrův sbor Velikán, načež po uvítacích proslovech starosty města V. Fišera a předsedy družstva Fr. Šefelína jímavě promluvil o buditelské zásluze českého divadla a o Jiráskově významu univ. prof. dr. J. V. Šimák. Při závěru jeho řeči zazněly náhle radostné fanfáry a tisícihlavého shromáždění zmocnilo se velké zrušení: to to ze své letní vilky přijížděl v průvodu p. dra Kudrnáče sám Mistr Alois Jirásek! Tisíce očí soustředilo se rázem na jeho vzácné osobnosti, Mistr Jirásek byl ovacemi zřejmě rozechvěn a vlídně se usmíval. Průvod se rozestoupil a Mistr Jirásek zamířil k čestným hostům. Pozdravil se nejprve s oběma parlamentními kolegy, senátorem Em. Hrubým a poslancem Fr. Tomáškem, radostně uvítal primátora dr Baxu a hradeckého divisionáře Krejčího se zájmem se ptal na průběh letošních manévrů, pravý voják srdcem! Nejradostněji se uvítal s bývalým svým učitelem Karlem Janků: dva starci stejné velikosti a stejně bílých lebí stáli proti sobě ruku v ruce a radostně se usmívali! Mistr Jirásek pohladil svého přítele a učitele po bílé hlavě a srdečně mu děkoval:“ Tos hodný, že jsi také přišel!“ Okamžik nezapomenutelný.
Freiwaldův návrh na pohlednici.
Mistr Jirásek usedl mezi primátora dra Baxu a bývalého svého učitele Janků a pozorně vyslechl závěr slavnostní řeči, po čemž došlo k poklepu na základní kámen. První přistoupil ke kameni Mistr Jirásek. Předseda družstva Fr. Šefelín podával mu příslušné kladívko, ale Mistr s úsměvem odmítl: „Dost času, něco promluvím!“ Několika tisícové shromáždění umlklo, bylo slyšeti jen tep vlastních srdcí. Mistr Jirásek podíval se po shromáždění a svým krásným, jasným, měkkým hlasem takto promluvil:
„Vážení, vzácní hosté, milí rodáci a krajané! Dnešní den bude památný v dějinách města Hronova. Nemějte za zlé starému člověku, že vzpomíná na minulost, starý člověk se vzpomínkám neubrání. Na těchto místech stával dřevěný domek a hostinec u Habrů. Tady vzala počátek ochotnická představení zdejšího spolku. Je tomu bezmála sedmdesát let. Vedle starších ochotníků byli mladší a zvláště studenti. Vzpomínám vděčně Adolfa Prouzy, Jana Dobše z Radechové a účasti mladých sousedů. Vůdcem a podporovatelem jejich byl v letech šedesátých i již v počátcích, kdy představení trpěla zvůlí vrchnosti, dobrý pan Knahl. Jako žáček hronovské školy pamatuji první ochotnická představení tady U Habrů na nízkém jevišti, vidím ty prosté papírové kulisy a žehnám všem, kdož tenkrát tímto způsobem pomáhali sílit národní sebevědomí. Dnes stojíme u základního kamene nového , moderního divadla. Raduji se z pokroku rodného města a přeji mu z té duše, aby nové divadlo bylo mu ozdobou a k užitku svou působností!“ A poklepnuv třikrát na kámen, Mistr Jirásek v hlubokém dojetí zakončil: „Budíž to dílo požehnané!“
Po poklepu se Mistr podepsal na pamětní list, který byl vložen do základního kamene a pokynuv rukou na rozloučenou všem vzácným hostům za vzrušujícího volání slávy středem přítomných tisíců v doprovodu p. dra R. Kudrnáče a Fr. Šefelína odejel nazpět do svého letního sídla nahoře za městem. Krásný Jiráskův proslov, stejně jako celý průběh slavnosti, byl rozšířen rozhlasem.
Za ministra školství poklepl na základní kámen odborný rada dr. Šeferle, za město Prahu primátor dr. Baxa, za vojsko Jiráskova kraje divisionář L. Krejčí, z protektorů senátor Emanuel Hrubý a poslanec Fr. Tomášek, za sokolstvo dr. Jos. Čížek, za ochotnictvo sekretář Weinert, za hasičstvo Vojtěch Jirásek, za střelectvo Fr. Malina, za okresní správu politickou vládní rada dr. O. Bayer a mnozí jiní. Nejlépe působila krátká a v pravdě sokolská hesla starosty dra J. Čížka a ředitele J. M. Vlčka. Dlouhé proslovy unavovaly, nikdo je neposlouchal. V tomto směru je nutné učiniti pořádek: řečnické projevy mají jen tenkráte smysl, jsou-li krátké a jasné. V neděli 26. srpna v Hronově řečnilo se až do půl šesté hodiny navečerní, kdy už všecko musilo k vlakům. To bylo velké minus slavnosti. Večer následoval skvělý ohňostroj.“
Náchodské listy, F. K. Zachoval, 31.8.1928, číslo 35